Byli jsme se potápět na rakouském jezeře Attersee



ATTERSEE (Weyregg) 11. - 14. 6. 2009

Čtvrtek 11. 6. 2009 - Vyrážíme ...
Tak jsem nějak nemohl dospat. Jak říká pantáta Pokec, nechci ze stařecké nespavosti dělat výhodu a tak jsem dorazil něco po sedmé do zříceniny, kterou RKN nazývá hrdě Domečkem. Panoval tam čilý stavební ruch - stavělo se tam lešení a já operativně dělňasům udělal přednášku o podjezdné výšce pro "Karlíkův autobus" a donutil je hned v zárodku zvednout příčníky, co zavazely ve vjezdu. Karlík přijel a se Zbyňou vyrazili pro plyny na směsi. Drobný administrativní problém byl vyřešen, naloženy dvě padesátky pro míchání TMX a u domečku auto s úpěním tlumičů doloženo. Mohli jsme vyrazit.
Karel se opájel z nového programu v navigační Marušce a tak zodpovědně ji poslouchal, že nám během cesty dopřál prohlídku Vídně a to takových uliček, ve kterých se ještě neocitl ani leckterý rodilý vídeňák. A pak dálnice až skoro k Attersee.
Tam se Karel rozhodl, že přesto že Maruška navigovala jako divá, že ji moc poslouchat nebude a tak jsme hledali pension metodou zastřelování dělostřelectva z Aurory. První dlouhá, druhá krátká - "bum" a napotřetí přesně. Výhodou bylo, že jsme přitom objevili další tauchschule s plnírnou, u které jsme nakonec i plnili.
Jen jsme dorazili do hotýlku, volali Karolovci že jsou u Intersparu - a neví jak dál. Vydal jsem se jim naproti a cestou nasměroval Berušáky - takže Přerov, Kojetín a Olomouc jsme byli kompletní. Počasí nic moc, mraky, déšť a přeháňky, vítr, no prostě ideální počasí k procházce a proto jsme vyrazili na průzkum. Druhá tauchschule se chlubila automatickou plnírnou přímo u parkoviště. Někteří závisláci si dali místní pivo od čepu a my poslouchali cvrkot v potápěčském bufetu. No, asi kromě Máry z toho nikdo zas tak moc neměl.
Po krátké zastávce jsme pokračovali v průzkumném tažení městečkem Weyregg a pro některé to skončilo na druhém konci v internetové kavárně u dalšího předdekompresního piva. Zbytek výpravy se šel podívat do té první tauchschule a domluvit tam foukání. Jinak bylo vše zavřeno, prý jakýsi svátek.
Ubytování v pensionu "Kern" bylo v apartmánech. Takže část nás obývala gauče v kuchyňkách a společenských místnostech. Zabrali jsme dva a půl apartmánu. Do druhé půlky našeho apartmánu dojel v noci Ivoš z té Bašky co není v Chorvatsku s rodinou a ještě pár jeho kolegů zabralo tuším dva další apartmány. Skupina se tím rozrostla na celkem 17 "dospělých" osob a 3 děti.
Na věci nám vyčlenil majitel apartmánu prostornou garáž a vtipně před ní celou dobu pobytu nechal zaparkované auto - takže jsme měli co nosit tam i zpět při neustálém nakládání a vykládání výstroje, ale zato se tam nic nezamyká, páč se tam prej nekrade.
To je ale země !

Pátek 12. 6. 2009 - Namáčíme výstroj ...
Konečně jsme se dočkali. Vyrážíme na rozcvičkový ponor. Balíme se a odjíždíme podél jezera, hledáme správný kilometrovník a nalézáme nejen parkoviště ale i s germánskou důsledností zpracovanou tabulku s nákresem lokality, hloubkami a atrakcemi. Vstup do vody opatřen nerezovými schůdky. Ne sice v přerovské skupině ale nalézají se mezi Čechy jedinci co uprostřed strojení vyrážejí pro zapomenuté v garáži či jinde, součástky výstroje. Já si plánuju ponor s Karlem a Karolou ml. Musím si pochválit navigaci - našli jsme loďku, zatočili na "TWIN TOWERS" - který dal lokalitě jméno (dva stromy smutně trčící na hloubce asi 18 m směrem k hladině), spadli kolem dalšího stojícího stromu do hloubky asi 40 metrů a zjistili - že tam je jen písek a bahno. Podle kompasu a času jsme se vynořili opět na plošině. Navigační báseň, musím se znovu pochválit. Času pod vodou zatím málo a tak jsme v mělčí vodě udělali ještě jednu smyčku nad trávou a polem kamenů na konci které jsme uviděli, jak z trávy vyjela kapitální štika s vlascem a asi 10 cm třpytkou v tlamě.
Nějak jsme neudejchali moc z lahví (a to ani já!) a tak jsme se rozhodli i druhý ponor udělat na českém vzduchu co nám zůstal ve dvojčatech. Dali jsme oběd. U Karolů to byl nezbytný řízek maminky Jany a nastoupili na ponor na lokalitě DIXI. Nastudovali jsme tabulku s obrazovým návodem, našli utopené zbytky pramičky a na dané hloubce zatočili podél břehu. Na obrázku to vypadalo za rohem. Po asi 10 minutách plování, jak říká Ivoš jsme ho potkali s Beruškou kterak se vracejí, plovali jsme ještě dalších 5 minut a nic. Otočili jsme to a tak jsme loď Dixi, podle které se jmenuje tato lokalita, zhlédli jen na fotce od Zbyňka který nebyl líný plavat celých 20 minut aby tu šalupu našel. Nám taky pomalu končila zásoba vzduchu a plýtvat nitroxen ze stage před hlubokým ponorem se moc nechtělo.
Zatímco na prvním ponoru byl i Renda, náš jediný účastník v mokrém obleku, druhý ponor vynechal protože se mu po pětistupňové vodě stalo že po obědě se prý neměl čím vyčůrat. Ivoš z té Bašky co není v Chorvatsku, šel na druhý ponor na průzkum lokality Černý most - Schwarzebrücke, kde jsme chtěli v následujícím dnu udělat trimixový ponor. Potvrdil stěnu a šupl kolem ní asi do 50 metrů a stále mizela v bezednu. Když jsme namíchali z dovezených dvou plynů základ TMX a jeli to dorazit do plnírny, Karolovi se flákali v hospodě a narazili tam na informaci, že lokalita je zavřená, protože tam budou zítra lovit nějakého Poláka, co se tam povaluje u dna už třetí týden a je podezření že se sám už nevynoří. Ivoš glosoval tuto informaci poznámkou, že si říkal, který pitomec tam natáhl na kraji vody tu červenobílou pásku s kanistry. Asi neměl optické brýle v kapse a tak cedule jako kráva veliká s nápisem Tauchen Verbotten mu nic neříkala.
Večer jsme s Markem a Renkem šli nasát folklór mezi domorodé obyvatelstvo a při té příležitosti snědli wiener schnitzel s brusinkovým kompotem a bramborem. Není to věru špatné. Jako základ pro večerní pijatiku doplněnou nekonečnými diskuzemi o potápění a věcech všedních i nevšedních to rozhodně bylo dobré.

Sobota 13. 6. 2009 - Ponor do bezedné temnoty - neboli zásadní zkouška CCR Alfa
Ráno nebylo kam spěchat, čeká nás TMX ponor na jiné lokalitě kousek vedle a bylo by dobré lokalitu ohledat. Proto vyráží pod vodu Karel s Karolou ml. a taky Jana od Ivoše z té Bašky co není v Chorvatsku. Byli někde pod 50 metry a vypadá to, že to jde dolů dál. K hraně stěny je třeba plavat jen asi 4 minuty a je někde okolo 40 m hloubky. Děláme jim support. Renda se rozhodl odkroutit si svůj jeden ponor a jde s nimi. Najednou se celkem proti všem předpokladům kolem nás prořítí Karola st. se svým kikirisem a zmizí v hloubce taky. Asi jsem nebyl sám, kdo měl dojem, že půjde s námi a bude zajišťovat Zbyňu.
Kluci se vynořují, referují a my se jdeme v klidu do penzionu připravit. Oni se balí, jedou foukat a pak nám pomáhají s přípravou na TMX ponor. Jednou z výhod TMX ponoru je, že je přímo zakázáno tahat výstroj a vůbec se moc hýbat jak před tak i po ponoru a tak nám vše snáší k vodě. Chtěli jsme s Ivem do 80m, pak jsme analyzovali směs a ono to nějak neklaplo, asi s dorážkou v místním divecentru a nakonec máme směs na 75 m hloubky. Domlouváme se na rozumných 70 m. Ivoš z té Bašky co není v Chorvatsku má v plánu 80 m a Zbyňa chce s CCR Alfou dosáhnout hranice 100 m. Karola Petr st. potvrdil hloubku 79,5 m (na které se zastavil s kikirisem) a tak je to asi reálné.
Jdeme do vody obtíženi stagemi. Tentokrát i Zbyňa vláčí jednu lahvinku navíc. My máme TMX 19/45 a ve stage EAN 50 z domu. Naplaváváme na hranu a padáme dolů. Viděli jste film ABBYS?? Naše světla otevírají tmu a my padáme hloub, rychleji a rychleji i přes neustálé dofukování obleku a křídel. Brzdíme s bráškou na hloubce 70 m. Viditelnost skoro absolutní, kam dosvítím vidím. Pode mnou brzdí lampa Ivoše, propadám se asi o dva metry a sleduji Ivoše z té Bašky, co není v Chorvatsku. Vypadá v pohodě, zastavil a začíná pozvolna stoupat. Lampa Zbyňka mizí dole a tma se za ní zavírá. Signalizujeme si O.K. s Ivem a začínáme s výstupem taky. Vypočítaný bottom 15 minut je s plaváním ke stěně stejně skoro pryč. Stoupáme pomalu, lehce kličkujeme podél stěny a sledujeme chvíli další mohutný strom který visí ze stěny asi 25 metrů skoro kolmo dolů. Ztrácí se nám Ivoš z té Bašky co není v Chorvatsku z dohledu, ale objevuje se světlo Zbyňka. Popravdě mi padá balvan ze srdce. Potkáváme se kolem 50 metrů a jdeme nahoru společně ve trojce. Děláme zastávky, bez problémů přecházíme ve 21 metrech na EAN a pomalu stoupáme ke světlu a teplu. Kolem 12 metrů je termoklina a tak nejdelší zastávky absolvujeme v teplé vodě celých 11°C. Proti těm 4°C dole je to blaho. Já si včera propíchl suchou rukavici a šel v neoprénce. Ta se v 70 m změnila na rukavičku svou tloušťkou připomínající rukavičku taneční.
Na konci se Zbyňa odpojuje. Přeci jen jeho hloubka si vyžádala trochu delší vznášení pod hladinou. Vynořujeme se v 54 minutě a jen o minutu jsme to natáhli proti plánu. Ponor jak z partesu. Bráško, to se holt poznají profíci, že? Za námi se po chvíli vynořuje Ivo z té Bašky co není v Chorvatsku jehož dekobojka se už nějakou dobu vznášela na hladině, pán je líný držet trim a tak se cvakl na bójku. No a jako poslední leze Zbyněk, brzda jedna a hlásí 114 m hloubky. Napříště doporučuji vzít pánovi lopatičku a vykopat si dole rigólek, aby byl ještě hloub!
Gratulujeme mu. CCR ALFA pracoval bezchybně a dokázal, že očekávání v něj vložená je schopen splnit. Tak kluci, šup do díla a prodeje.
Kluci nám opět smýkají věci do auta, nalejváme se tekutinama a jedeme zpět na základnu. Karel s Karolou ml. vyhazují naše věci z auta, nahazují svoje a frčí na druhý ponor. My se snažíme regenerovat síly, přeci jen to není žádná legrace. Kluci se vracejí z ponoru nadšení. Udělali ponor znovu na lokalitě OFEN - dnes již třetí z naší skupiny. Podle návodu, který jim dal Mazec, sledují tentokrát stěnu doprava přesně ve 40 metrech a nacházejí jeskyňku s křížem, Madonou a svíčkami. Karel jí fotí a tak i my ostatní máme možnost se večer pokochat.
Jdeme na pár piv v rámci pitného režimu. Já si dávám Sprite, kafe a palačinku se zmrzlinou, to je príma folklór. Jen by člověk čekal, že v Rakousku ví co je to vídeňské kafe a oni mi donášejí nějaké dvojité epresso s konzistencí vody na mytí nádobí ...
Večer probíráme ponory, zážitky a pokračujeme v doplňování pitného režimu, tentokrát s vyšší voltáží, ale únava je znát, tak "Dobrou noc".

Neděle 14. 6. 2009 - Rozlučkový ponor a cesta domů ...
Dohodli jsme se ještě na jednom ponoru. Konečně nás do vody láká slunce což po předešlém dešti, větru a přeháňkách je příjemná změna. Karolovi nemají stání - vrátila se jim jediná dcera Jana po týdnu z Chorvatska a tak ještě za kuropění vyrážejí k domovu poháněni hlavou rodiny (na důvtipu čtenáře ponechám, zdali je to velká Jana nebo Petr st.: - pozn. aut.)
My vyklízíme pokoje do garáže a jedeme na lokalitu UNTERWASSERWALD. Pro neznalého čtenáře je to německy řečeno podvodní les. Včera kluci ze severu našli jen dva stromy. Rozhodujeme se podívat, kde nastala chyba, neboť dva stromy přeci ani v Rakousku nedělají les, že?
Ponor nezačíná nejlépe. Strojíme výstroj, doráží i Ivo-bráška a strojí také. Karel už na ponor nejde a tak se palicuje okolo pod záminkou hledání hub a snáší poklady. Průpiska co nepíše, pivo v plechovce co se ještě dá pít podle data na obalu, ulomený věšák. V tom bráška vyrazí jakýsi nedefinovatelný zvuk, skáče do auta a jede na základnu. Ukazuje se, že v garáži zůstal jeho sucháč. Nakonec se dopotácíme do vody. S námi se rozhoduje namočit si tělo i Renda. Jdeme tedy se Zbyňkem čtyři. Obrázek ukazuje, že začátek lesa je vybójkovaný. Problém je v tom, že na obrázku se houpe na hladině jedna bojka, v praxi jich je tam asi pět. Tipujeme která by to mohla být, bereme náměr a skutečně asi v 10 minutě narážíme na dva stojící stromy, zatáčíme do hloubky a motáme se nad ležícími stromy docela velkých průměrů a délek. Jsou skoro kamenné - nůž na nich zanechává pranepatrné stopy. Přemýšlíme jak dlouho už tu asi tak leží. Našli jsme i kotvení bójky, rybičky a jinak celkem nic, ale příjemně osvětlené shora sluncem prodírajícím se vodou. Končíme ponor, škrábeme se z vody poměrně mizerným přístupem - po těch schůdcích prvního dne a betonovém molu druhého dne je ta hromada kamení jaksi nemístná.
Vracíme se na základnu. Nakládáme velké lahve plynů na TMX, naši výstroj a vyrážíme k domovu. Je 10.30 hod. Ranní ptáče dál doskáče! Tentokrát Karel naštěstí trochu spěchá a tak nás ušetřil kulturní prohlídky Vídně tím, že zahnul z dálnice v Rakousku na Znojmo. Nálada v podpalubí dobrá. Tak někde na českých hranicích rozmrzá i Renda a začíná s námi komunikovat. Vyhlašujeme ho nerozumným hrdinou tohoto zájezdu.
Kolem Znojma nám volají Karolovi, aby nám bůh ví proč sdělili, že už sedí v Labuti na obědě. Mstivě se rozhodujeme, že po příjezdu k nim hned zajdeme na kafe - aby si nemysleli, že mají nějaké volno. Nakonec ale mají štěstí. Než jsme dorazili domů, vykutáleli náklad a ty velké flašky z auta, tak nás to přešlo.
Vypijou si to jindy.

Závěr
Dosáhli jsme plánované hloubky, výstroj kromě mojí rukavičky vydržela testovanou zátěž a Zbyněk obohatil svoji sbírku o jeden nalezený potápěčský nůž.
Vrátilo se nás minimálně tolik kolik nás vyjelo.
Nikdo neumřel na přemíru dusíku, kyslíku či hélia ani na nemírné požití piva nebo jiných desaturačních nápojů a dokonce ani z hladu (to s Karolovýma snad ani nejde).
Vypadá to, že jsme ani zdaleka neviděli všechno a že by stálo za to, se sem zase někdy vrátit.

Zapsal 19. 6. 2009
"z donucení" Yeti